Molekuly polysacharidů jsou složeny z více než 10 sacharidových jednotek. Pokud jsou sacharidové jednotky tvořící řetězec polysacharidu stejného druhu nazýváme tento polysacharid homopolysacharid pokud je řetězec tvořen různými sacharidovými jednotkami nazýváme ho heteropolysacharid. Mezi nejvýznamnější polysacharidy patří glukany řetězce těchto polysacharidů jsou tvořeny z glukosy.

Vlastnosti polysacharidů

Polysacharidy nemají redukční účinky, protože glykosidové vazby vznikají mezi poloacetlovými hydroxyly. podle toho, na kterých atomech uhlíku vzniknou glykosidové vazby rozdělujeme polysacharidy na lineární a větvené. U lineárních polysacharidů (celulosa) jsou sacharidové jednotky spojeny glykosidovými vazbami na 1 a 4 uhlíku. věvené polysacharidy (glykogen) mají  hlavním řetězci glykosidové vazby na 1 a 4 uhlíku, postraní řetězce se připojují glykosidovou vazbou na prvním a šestém uhlíku.

Rozdělení a význam polysacharidů

Polysacharidy stavební

 

Většina polysacharidů má zásobní nebo stavební funkci.Tyto polysacharidy jsou málo reaktivní a ve vodě téměř nerozpustné.

Celulosa, primární stavební jednotka buněčných stěn rostlin, jedná se o lineární polysacharid. Váže více než polovinu uhlíku v přírodě. Nachází se také v buněčné stěně (gram -) bakterií a láčkovců rodu Tunicata.Makromolekulu tvoří D-glukosové zbytky spojené b (1,4)-glykosidyckými vazbami. Každý ze zbytků je vůči předchozímu pootočen v této poloze je udržován vodíkovými můstky.

 Vzniklé řetězce jsou bočně seřazeny takže tvoří list a tyto listy se do sebe skládají. celá soustava je udržována pohromadě intermolekulárními vodíkovými můstky. Některé látky (např. vínan sodnoželezitý) dokáží tyto můstky rozrušit a tím dojde k rozpuštění celulosy. toho se využívá při přípravě viskózového hedvábí a celofánu. průmyslově významné jsou i deriváty celulosy například acetát celulosy se používá na přípravu acetátového hedvábí. dalším významným derivátem je nitrocelulosa.

Hemicelulosy mají menší relativní molekulovou hmotnost než celulosa. Tu také doprovází v buněčných stěnách. hemicelulosy se skládají z celé řady různých monosacharidových zbytků, které se v řetězci mohou nepravidelně střídat. nejčastějšími zbytky jsou D-glukosa, D-manosa, L-arabinosa a  kyselina d-glukuronová.

Chitin, zakladní stavební jednotka exoskeletů členovců a dalších bezobratlých živočichů, ale také buněčných stěn hub a mnoha řas. v přírodě je stejně významná jako celulosa. chemicky se také od celulosy moc neliší jen na druhém uhlíku je hydroxylová skupina nahrazena acetamidovou skupinou. Rentgenová analýza prokázala, že struktura celulosy a chitinu je obdobná.

Polysacharidy zásobní

  Zásobní polysacharidy obsahují mnohem méně vodíkových můstků, proto při styku s vodou bobtnají a z části přecházejí do roztoku

Škrob je makromolekulární látka syntetizovaná rostlinami. Skládá se ze dvou složek: a – amylosy, která má řetězce nevětvené a z větveného amylopektinu. a-amylosu tvoří několik tisíc glukosových zbytků, vázaných vazbami a-(1,4).

Její makromolekuly mají šroubovitou konformaci, v níž na jeden závit připadá šest D-glukosových zbytků. Obsah amilosy ve škrobu kolísa podle původu škrobu. Amylosa je nerozpustná ve studené vodě. Amylopektin skládá se z D-glukosových zbytků vázaných vazbami a (1,4). Narozdíl od amylosy se vždy po 24 až 30 glukosových zbytcích amylopektin větví prostřednictvím vazeb a-(1,6). Makromolekula amylopektinu obsahuje až milion glukosových zbytků, což amylopektin řadí mezi největší molekuly vyskytující se v přírodě. Amilopektin je narozdíl od amylosy rozpustný ve studené vodě.

Glykogen, zásobní polysacharid u živočichů. Má podobnou strukturu jako amylopektin. Jen je častěji větvený, k větvení dochází na každém 8 až 12 glukosovém zbytku. Glykogen je nejvýce obsažen v buňkách kosterní svaloviny a buňkách jater.

Polysacharidy se specifickými účinky

V rostlinné i živočišné říši se vyskytuje mnoho polysacharidů se specifickými účinky. Příkladem může být Heparín, který má antikoagulační účinek. Srážení krve zabraňuje tak, že inhybuje přeměnu trombínu na trombin. proto je heparin široce používán v klinické praxi.